Hovoří vatikánský archivář G. Coco: Pius XII., složitá osobnost

Pius XII., rodným jménem Eugenio Pacelli, věděl o existenci vyhlazovacích táborů. Potvrzuje to nedávný objev vatikánského archiváře Giovanniho Coco, který nalezl dopis ze 14. prosince 1942 podepsaný německým jezuitou Lotharem Königem, vůdčí osobností opozice proti nacismu v Německu. V dopise zaslaném osobnímu sekretáři papeže Robertu Leiberovi, jsou zmíněny koncentrační tábory Osvětim a Dachau. A je v něm i nastíněno, k čemu docházelo uvnitř. “Pius XII. byl významnou a složitou osobností. Postava menší než triumfující světec vyobrazený na některém olejotisku v myslích některých, ale také větší než bojácný Kerberos, jak si ho představují jiní,” říká tisku Pagine Ebraiche archivář a badatel. Coco, protagonista mezinárodní konference “Nové dokumenty z Pontifikátu papeže Pia XII. a jejich význam pro židovsko-křesťanské vztahy: dialog mezi historiky a teology” (“New Documents from the Pontificate of Pope Pius XII and their Meaning for Jewish-Christian Relation: A Dialogue between Historians and Theologians”), která se konala nedávno v Římě, a která byla organizována mimo jiné i Fondazione CDEC Milano (pozn. překl.: Nadací Centra současné židovské dokumentace), Centrem Cardinal Bea pro židovská studia Papežské univerzity Gregoriana, Washingtonským Muzeem paměti holokaustu USA a Památníkem obětí holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě.
“Slova, mlčení a nepochopení v dokumentech Pia XII.” (1939-1958) je název jeho přednášky, jedné z nejočekávanějších, podobně jako přednáška, kterou na stejném zasedání přednese nositel Pulitzerovy ceny David Kertzer, čerstvý autor eseje Papež ve válce. Tajná historie Mussoliniho, Hitlera a Pia XII. “Mussolini i Hitler byli experti v zastrašování. A věděli dobře jaké páky použít na papeže. Zda byli ‘hodní’ či ‘zlí’, nebylo důležité. Pro Pia XII. bylo důležité, že podporovali církev,” napsal Kertzer ve své knize, v níž načrtl obraz papeže, který je “připravený zahodit své morální vedení, jen aby si udržel svou tisíciletou moc,” na níž seděl. Archivář Coco nesoudí, “protože to přísluší pouze Bohu.” Potvrzuje však, že dokumenty ve vatikánském archivu jsou “výjimečnou pomůckou, návodem k pochopení člověka Pacelliho v jeho mnoha dimenzích, vzdálených od legend jak černých tak růžových.”
Téma “mlčení” je v centru jeho přednášky. “Jakýsi trychtýř, do něhož se nevlévají jen kontingenční problémy, jako například obavy z možného protikřesťanského pronásledování. Přispěly k tomu různé příčiny a důvody, včetně nábožensky motivovaného antisemitismu, kterým jsou dějiny církve bohužel prosycené,” upozorňuje Coco. Mlčení, které bude pokračovat “i po letech pronásledování,” dodává. Ve své přednášce se badatel pozastaví nad setkáním ve Vatikánu 29. listopadu roku ‘45: naproti Pacellimu je skupina židů přeživších holokaustu, kteří mu “přišli poděkovat za jeho pomoc.” Nicméně “papež se ve svém projevu nezmínil o šoa: ani po skončení války, ani v roce ‘45, nemluvil otevřeně o vyhlazování.” Königův dopis, zveřejněn na stránkách rubriky Lettura deníku Corriere della Sera, měl celosvětový ohlas. “Pochopit rozsah toho, co jsem měl v rukou vyžadovalo čas, nic nebylo okamžité,” vysvětluje badatel. “Dokumenty byly obzvlášť neuspořádané. Skutečnost, že byl podpis neúplný, s křestním jménem, ale bez příjmení, napomohlo mému bádání: byl to podnět k tomu, abych zkoumal dál a dál.” Zbývá doplnit značné mezery, kousky, které se možná nikdy nepodaří znovu složit. Tón dopisu například naznačuje, “že byly očekávány odpovědi potvrzující existenci pravděpodobně rozsáhlejší korespondence, i když ji v tuto chvíli nebylo možné nalézt a možná ani nikdy nebude.”
“Pacellim se zabývám už několik let: můj den ubíhá mezi dokumenty, kterých je mnoho; nikdo nedokáže říct, kdy skončíme, možná tato práce nikdy dokončena nebude,” pokračuje Coco. “Je důležité si uvědomit, že se nejedná o ‘pomalost’, jak občas slýcháme: objem materiálu je obrovský a je třeba vše uspořádat, i proto, aby mohli historikové lépe pracovat.” Po třech a půl letech od otevření tajného archivu, nařízeného papežem Františkem, zůstává pozornost vysoká: “Naše sály jsou často plné. Ne každý přichází do Vatikánu kvůli Pacellimu, ale nepochybně je velký zájem o tento pontifikát.”

Přeložila Francesca Galiazzo, studentka Školy moderních jazyků pro tlumočníky a překladatele Univerzity v Terstu a Univerzity v Řezně, stážistka redakce Federace židovských obcí Itálie – Pagine Ebraiche.